pondělí 6. listopadu 2017

A na zimu jsme připraveni...

... hurá... dnes dorazilo zimní obutí! ☺...
... opět jsou to naše staré známé a osvědčené Kidofity... 
... opravdu hodně jsem přemýšlela, zdali na zimu nepořídím nějaké "normální" boty (za poloviční cenu), protože jsme stejně v zimě venku jen maximálně dvakrát denně hodinu, či hodinu a půl... prostě jsem měla pocit, že těch pár hodin v klasické botě by Čmelda přežil, když doma běhá buď v ponožkách nebo v kožených capáčcích... 
... byla jsem se na boty kouknout v obchodě a upřímně, už loni, stejně jako letos, mě hrozně odradila jak váha (vždyť ty boty jsou neuvěřitelně těžký, ani moje zimní boty neváží tolik a to si zatím barefoot zimní obuv nepořizuji!!!), tak tuhost, která mi nepřijde normální, fakt si neumím představit, jak bych do takové boty Čmeldu cpala, to by byl tyátr na celou vesnici... 
... navíc si vždycky vzpomenu, jak jsem sama, coby malé dítko, měla takové pevné boty, ve kterých jsem měla sevřenou nohu (tu šířku nohy asi Čmelda zdědil po nás obou dohromady) a tudíž mi byla vždycky hrozná zima... asi instinktivně jsem už od malička vyhledávala a přednost jsem dávala botám s co nejvíc kulatou špičkou, aniž bych o nějakém barefoot obouvání slyšela... potřebovala jsem prostě pro prsty místo, když už jsem měla zbytek nohy stísněné... 
... závěrem mého bádání, zdali koupit běžnou botu, nebo pátrat po zimních barefootech, byl fakt, že v klasické obuvi (ať už se Žirafkou nebo bez ní) stejně téměř nikde (eshopy nevyjímaje) nemají boty na požadovanou šířku nohy našeho Čmeldy, tudíž to vyhrála naše domácí, dvěma roky osvědčená, klasika... 

... chtěla bych poprosit všechny, kdo mají s barefoot obouváním větší zkušenosti než já, o radu, které boty kromě Kidofitů, bych mohla Čmeldovi objednávat (napadlo mě i šití na míru, které by snad i vyšlo o něco levněji, než boty z obchodu) na extrémně širokou nožičku? ☺ Já osobně jsem jich moc nenašla... ale mohla to způsobit moje neznalost... DĚKUJI... ☺






sobota 4. listopadu 2017

Čím bacit bacila?

... Čmeláček onemocněl... po dlouhé době... vlastně po více než roce... naštěstí je jen opravdu hodně nachlazený, ale s bacilem bojuje už celý týden... před týdnem dostal vysoké teploty a hodně zvracel, to trvalo tři dny... pak se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil, ale ne na dlouho, po jednom odpoledni, kdy se mu citelně ulevilo a šili s ním "všichni čertíci", začalo opětovné večerní zvracení a stoupla teplota a hurá, bacil se konečně z těla začal dostávat ven v podobě obsypaných průdušek a že je ten kašel tedy vážně výživný, o tom mě přesvědčují moje nedospané, prokašlané, noci... co považuji za dost zvláštní jev, Čmelda ještě nikdy za celých dva a půl roku svého života neměl rýmu... 
... první tři dny jsem byla ráda, dostala-li jsem do něj alespoň půl litru tekutin za den... a pár sušenek... celý týden jsme byli jen na vývarech (a pár sušenkách), o nic jiného Čmelík nejevil zájem (až dnes si dal i trochu druhého - měli jsme masové koule v rajské omáčce s těstovinami) ... poslední tři dny, kdy už má Čmelík bříško celkem stabilizované, se dopujeme vitamíny ve formě  "něco jako smoothie" ... 


... všude po bytě (rozumějte v každé místnosti) máme misky s nakrájenou cibulí, kterou každé dva dny měním - je známou babskou radou, že cibule přitahuje a do sebe nasává všechny toxiny a bacily...
... pijeme čaj s citronem...
... v aroma lampičce máme nakapaný tea tree oil...
... hrudníček i zádíčka Čmeláčkovi pravidelně mažu Psím sádlem...
... 2x denně dostává Čmeláček lžičku Smrkáčku (což je sirup vyrobený z mladých smrkových výhonků, které pomáhají uvolňovat dýchací cesty a rozpouštějí hleny - pořídila jsem jej od firmy Kitl, protože jsem na něj četla několik na sobě nezávislých pozitivních recenzí od jiných maminek)...


... pro nás, dospělé, jsme přidali ještě jednu položku a tou jsou bylinky naložené v lihu ☺ (ačkoliv jsme jinak téměř abstinenti) ...


... aby nám čas utekl, tak čteme a čteme, občas si pustíme nějakou tu pohádku a poslední dny si už i hrajeme...





Mějte krásné listopadové dny a buďte zdraví! ☺


Čím jsme listovali v říjnu?

... našimi novými kamarády se v říjnu stala štěňátka Toník a Čertík, která se vydala na výlet po velkém statku, kde se narodila, setkali jsme se se dvěmi veverkami, hledajícími si jídlo na zimu a také s kačenkami a jinými zvířátky, žijícími v rybníku, při čtení jsme potkali zvířátka v lese, která společně táhla za jeden provaz, poprvé jsme slyšeli o bozích, polobozích a lidech z bájí starověkého Řecka, potkali jsme vílu Matku přírodu a stromy, rostliny i zvířata, o které pečuje a nakonec také skřítka Medovníčka, našeho starého známého kamaráda...




... v knize První čtení o zvířátkách s velkými písmeny autorky Ute Haderleinové, s ilustracemi Boba Bamptona, které vydalo nakladatelství Svojtka & Co., jsme se seznámili s dvojicí neposedných štěňátek, která se vydala na průzkum statku, prožili jsme s nimi jeden celý den a seznámili se s dalšími zvířátky, obývajícími s nimi statek, prožili jsme den v lese se dvěma hbitými veverkami a zavítali k rybníku, kde se chystala velká kachní slavnost na oslavu narozenin...




... kniha Jeden za všechny, všichni za jednoho od nakladatelství Thovt, s. r. o., jejíž autorkou je Brigitte Weningerová a ilustrátorkou Eve Tharletová, pojednává o zvířátkách, která se spolu vydala objevovat svět. Slabosti jednotlivců jsou vyrovnány přednostmi druhých. Myška má bystrý rozum, krtek se umí orientovat čichem, žabák je výkonný sportovec, ježek se stal dobrým ochráncem a kos je rozený mluvčí. Každý je přijímán druhými takový, jaký je - jak se svými přednostmi, tak také s nedostatky. Přijetí a tolerance jsou základem jejich přátelství, kde opravdu platí Jeden za všechny, všichni za jednoho...





... kniha Staré řecké báje a pověsti, převyprávěná a dětskému světu přiblížená Alexandrou Niklíčkovou, s ilustracemi Petra Bauera, kterou vydalo nakladatelství Sun, s.r.o., pojednává o klasických bájích a pověstech ze starého Řecka... pro Čmeláčka je kniha na pochopení ještě stále dost těžká (také díky jménům a názvům), takže jí opravdu spíš listujeme a já v několika větách povídám o obrázcích a obsahu té které báje (výborné cvičení také pro mě ☺)... 






... Pohádky matky přírody od Jaroslavy Lainesové, s ilustracemi Miroslavy Kolářové Šulcové, vydané nakladatelstvím Albatros media, a.s., jsou knihou plnou odpovědí na zvídavé dětské otázky ohledně života v lese. Poutavé příběhy o přírodě, kde všechno funguje tak, jak má, zásluhou Matky přírody, která neustále řeší menší i větší potíže zvířátek i rostlin, nám přiblíží nejen život v lese, ale také nás navede k odpovědím na otázky, které děti tolik zajímají...





... knihy o Medovníčkovi se staly stálicemi v naší knihovně už téměř před rokem, kdy se nám náhodou dostalo do ruky leporelo s básničkou o skřítkovi, který ztratil klíček... rádi si čteme skřítkova dobrodružství, líbí se nám jeho sepětí s přírodou, to jak jí pomáhá a záleží mu na blahu všech zvířátek i rostlin... kniha Medovníček detektivem od Jana Lebedy, s ilustracemi Zdeňky Študlarové, které vydalo nakladatelství Brána, je další knihou o skřítkovi do naší sbírky... zatím jsme teprve na začátku čtení, máme za sebou dva detektivní příběhy a Čmeláčka příběhy zatím opravdu baví... 





Hezké listopadové čtení všem! 

pátek 27. října 2017

Rosa Coeli...

a výlet do Dolních Kounic...
... předpovědi hlásili, že je to poslední den toho překrásného babího léta, využili jsme jej beze zbytku... dopoledne na výletě, odpoledne neúnavnou prací na zahrádce...

... Dolní Kounice jsou městem patřícím do Jihomoravského kraje, rozkládajícím se na řece Jihlavě na okraji Bobravské vrchoviny - zhruba 25 km jihozápadním směrem od Brna. Ve městě najdete spoustu křesťanských a židovských památek. Pěstuje se zde víno a ovoce. Jde o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti. Město je členem Mikroregionu Ivančicko...


... městečko, které jsme si dlouhou procházkou prošli, mě zcela uchvátilo množstvím krásných "prvorepublikových" vilek, ze kterých jsem byla naprosto nadšená... škoda jen, že se jich většina ukrývá v kopcích za stromy... celé městečko je takové "schované"... a řekou rozdělené na dvě části. Na vršcích malých kopečků jsou postavené "velkodomy", ke kterým se dostanete jen po příjezdové cestě, velmi často ohraničené plotem s kamerou... (skoro jako v BH, jen palmy chybí ☺)... umístění tohoto malebného městečka je dokonalé, v duchu jsem se vracela k prvním osadníkům, kteří museli být zcela nadšení tím, jaké místo si k vytvoření osady našli... ☺

... netuším, proč jsem si k výletu vybrala zrovna toto město (využili jsme toho, že má tatínek dovolenou a vyrazili na rodinný výlet prozkoumávat okolí), lákalo mě k návštěvě již delší dobu... jeli jsme však mimo sezónu, tudíž jak zámek, tak zřícenina kláštera byly již zavřené... město má však svou nezaměnitelnou energii i tak, jelikož jsem se z výletu vrátila plná energie, nadšená a spokojená, jako už dlouho ne a to se přitom nic zvláštního nedělo, jen jsme se procházeli... 

... starý mlýn...

... dům, který mne naprosto okouzlil...

... v dálce na kopci zámek...

... na dalším kopci kaplička...

... procházkou kolem řeky Jihlavy...




... starou uličkou ke kostelu...



... místo, které se mi stalo energickou "bombou"...










... zařekla jsem se, že o tomto domě musím zjistit víc... ☺
... velká škoda, že dům zatím velmi chátrá... je opravdu nádherný...

... Dolní Kounice jsou ale známé především díky zřícenině kláštera premonstrátek Rosa coeli (z latiny Růže nebes)... areál kláštera, zřícenina klášterního kostela a barokní rezidence je chráněna jako kulturní památka České republiky...
... klášter byl založen v roce 1181 moravským velmožem Vilémem, který se spojil s želivskými premonstráty, v čele kláštera stál převor, později probošt... Ve druhé polovině 14. století byl postupně postaven gotický klášterní kostel, ke kterému patří také kvadratura s rajským dvorem. Současně byl také postaven klášterní hrad na blízkém návrší. Klášter byl těmito rozsáhlými stavbami zcela zadlužen... Uvádí se, že za husitských válek byl klášter vypálen, ale tato informace není nikde doložena... V 16. století přišla velká krize a konvent zcela zanikl... Pustý klášter byl ponechán vlastnímu osudu až do roku 1622, kdy jej drželi Ditrichštejnové... V roce 1703 překazil obnovení kláštera požár... V roce 1926 vznikl Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích a začaly základní zabezpečovací a restaurátorské práce... Dnes vlastní areál kláštera s kostelem brněnské biskupství, provozovatelem je Městský úřad Dolní Kounice...











Škoda, že nás nenapadlo vydat se na výlet v létě... jak zámek, tak klášter by byly otevřené... takto nám musel stačil pohled z dálky, k zámku jsme se nedostali vůbec... nám to však nevadí, v létě podnikneme výlet znovu, alespoň se máme zase na co těšit... a já se už teď těším opravdu MOC! ☺